Budovu Chemapolu vnímáme jako významnou a ikonickou stavbu 20.století, nacházející se v centrální části Vršovic, která je, zejména díky své barevné fasádě, přidané při částečné rekonstrukci budovy v letech 2002-2006, dobře zapamatovatelnou stavbou i pro návštěvníky Prahy 10.  Zmínky o možné demolici této budovy jsme zaznamenali a nevítáme je s nadšením, nicméně pokus o prohlášení stavby za kulturní památku nám také nepřijde šťastný. Stavba svou modernistickou kompozicí působí v návaznosti na blokovou zástavbu Vršovic trochu jako bariéra v území.

Inspiraci pro možné řešení si bereme v zahraničí, kde se u funkčně i vzhledově podobných budov často volí ekologičtější řešení částečné rekonstrukce, příkladem budiž budova Tiedekulma v Helsinkách. V této administrativní budově ze sedmdesátých let vzniklo za přispění místní univerzity nízkoprahové studentské centrum otevřené všem obyvatelům města. Bylo by skvělé, kdyby se zachovala aspoň nosná konstrukce a umělecká díla současné budovy Chemapolu, a našel se pro ní nový, částečně veřejnosti přístupný provoz. Bez vstupu veřejného sektoru se však podobný projekt v českém prostředí zdá být velmi nereálný.

Nezbývá než doufat, že dotčené orgány a radnice Prahy 10 dohlédnou na to, aby nově vzniklá bytová zástavba na místě dnešního Chemapolu kvalitně doplnila své prostředí, aby byl umožněn průchod územím a aby stavba při vzniku i během svého života nepřinášela přílišnou dopravní a ekologickou zátěž.

Přijde nám, že pozornost bychom měli spíše zaměřit na budovy Kulturního domu Eden a dnes již bývalou radnice Prahy 10, které jsou ve veřejném majetku a současné vedení radnice o osudu těchto budov nekomunikuje příliš transparentně.

Antonín Pokorný

člen vedení, Zelení Praha 10