13. 3. 2017
V ulici V Olšinách právě probíhá ošetření a obnova stromořadí Sakur. A byl nejvyšší čas, jak potvrdí snad každý, kdo zná zdejší stromy zblízka. Pouliční stromy v Praze, a bohužel stromy na Praze 10 nejsou výjimkou, jsou v žalostném stavu. Jejich průměrný život netrvá většinou více než čtyřicet let. Hlavními příčinami jsou neadekvátní péče o ně 1 a městské prostředí, které je svými podmínkami velmi vzdálené od toho, co potřebují stromy k dobrému životu.
Stromy ve městě trpí zejména nedostatkem živin, kyslíku v půdě a v neposlední řadě i vody – průměrné roční srážky se v posledních letech velmi výrazně snížily. Stromy jsou dále vystaveny nárazovému větru (ulice často fungují jako větrný kanál), stínu nebo naopak silnému slunečnímu záření. Stromům neprospívají ani psi, kteří dennodenně čurají na jejich kmeny.
K této sakuře se příliš vody nedostane |
Zanedbaná je zejména péče o starší a staré stromy, které jsou pro městské klima nejvýznamnější. Nejen, že poskytují stín a vyrábí kyslík, ale snižují i rychlost větru a místní teplotu. Přispívají tak významně k zmírnění výkyvů lokálního klimatu, které dnes tak žalostně potřebujeme. Tyto funkce ovšem může plnit jen zdravý strom, kterému se dostává potřebné péče. Ale o nově vysazené pouliční stromy se často nikdo nestará po dobu delší než dva tři roky. Při srovnání s lidským věkem se tak stromům dostává péče naposledy coby předškolákům, dále jsou často ponechány svému osudu. Údržba se omezuje ve většině případů na lidem nebo majetku nebezpečné stromy a jejich části. Kmeny se nechrání nebo ochranu přerostou, koruny stromů jsou moc hustě zavětvené a neprostříhávají se, stromy nikdo nezalévá. Poškozené stromy nikdo neošetřuje. Bohužel se tak stává, že onemocní, odumírají. To může trvat i několik let, laik problematický strom ani nemusí poznat. Zaznamená většinou až jeho kácení.
Sakura je odrůda okrasné třešně a je opravdu krásným stromem, a to v každém ročním období. Má svoje místo v klidných obytných a širokých ulicích. Sakury bohužel nežijí právě nejdéle, ale při dobré péči mohou běžně dosahovat stáří kolem 50 let. Jak staré byly naše Sakury v Olšinách, se z dendrologického průzkumu1 bohužel nedozvíme. První z nich byly pravděpodobně vysazené v době, kdy probíhala stavba okolních budov. Sakury potřebují pravidelnou kontrolu, hlavně z důvodu lámavosti dřeva, což platí pro třešně obecně. Okrasné třešně jsou navíc většinou naroubované na ptačí třešeň. Při špatné údržbě se pak stává, že se podloží probojuje, vítězí nad naroubovanou odrůdou a ohrozí stabilitu celého stromu (nehledě na to, že už není tak krásné). Na území Prahy 10 jsou minimálně dvě další aleje okrasných třešní, kterým je potřeba rychle pomoci, a to na Vinohradech. Jedna se nachází v Hradešínské ulici, druhá v Dykově ulici. Pro ilustraci přikládám několik fotografií z loňského roku z Hradešínské ulice.
Čerstvé výhonky ptačí třešně, které je třeba včas odstranit… |
…jinak ptačí třešeň zvítězí nad naroubovanou sakurou… |
…to ohrozí stabilitu stromu a změní barvu květů na bílou. |
Strom je bytost, kterou bychom měli respektovat a chovat se k ní ohleduplně. Stromy jsou naši sousedé a mají velký podíl na tom, že máme ve městě příjemný prostor k životu. Měli bychom se tedy zajímat o jejích osud dříve, než je pozdě.
Autorka: Susanne Spurná, krajinářská architektka a členka ZS ZO P10
PS: Pokud se chcete dozvědět více o životu nejen pouličních stromů, doporučuji čerstvě vydanou knihu Petra Wohllebena: Tajný život stromů3.
1 http://www.praha10.cz/urad-mc/tiskove-zpravy-a-aktuality/artmid/4284/articleid/1441/obnova-ulicniho-stromoradi-v-ulici-v-olsinach.aspx – poslední přístup 28.02.2017
2 Důležité je vědět, že většina pouličních stromů není v péči příslušné městské části, např. Prahy 10, ale stará se o ně TSK (Technická správa komunikací) a někdy i Magistrát hl. m. Prahy. TSK má pro tyto účely jen minimální rozpočet, ze kterého se nedá provést ani pravidelná (zpravidla jednou za rok) a odborná kontrola všech stromů, natož jejich údržba.
3 WOHLLEBEN, Peter: Tajný život stromů – Co cítí, jak komunikují. Objevování fascinujícího světa. Václav Kazda 2016.